Není všechno město, co se třpytí

Tak jsem po minulém příspěvku dostala zpucováno, že se mi prý na vesnici nelíbí. Tak vážení...mně se tu líbí, tedy aspoň zatím. A kdo by přece jen nevěřil, tady je na oplátku pár hejtů na město.

Město a čas

Ráno rychle do práce, doprčic zácpa, jak dlouho v ní zas zkysnu, já to nestihnu. Padla. Rychle nakoupit, dopravit se dom, převlíct se a v 18:00 začíná jóga. Večer ještě samozřejmě musím dořešit pracovní emaily. Na venkově se vám toto nestane. Prvním mým příjemným šokem na vesnici bylo, že jsem absolutně přes den nevnímala, kolik je hodin. Prostě pracuješ na zahrádce a řídíš se tím, jestli už je tma nebo ne. Ani si nedokážete představit, jak moc je to osvobozující.

Doprava

Dostat se někam ve městě kolem 8:00 či 16:00 je výkon vyžadující 3 neuroly a placatku rumu. Pakliže jste filantrop, doporučuji veřejnou dopravu. Když máte ráno štěstí a na zastávku přijede šalina, která ještě dokáže přes svou narvanost otevřít dveře, máte šanci se probojovat dovnitř. Počítejte však s tím, že dveře šaliny budou odteď hrdě jezdit s vaším otiskem zubů na skle. Cestující, kteří si rádi šáhnou, mají však v přervaných šalinách vyhráno. 

Prostředí 🌳

Kdy jste naposledy viděli v Brně hvězdy? Ne ty v planetáriu, bože! Romantické duše si ve městě moc neužijí. Když chceš o víkendu na parádní výlet k vodě (Prýgl), najdeš tu celé Brno. Najdeš ho i 30 km od města. Všude jsou lidi, VŠUDE, každý shání kout přírody, který by si ještě mohl ukradnout jen pro sebe. To na vesnici vylezeš z baráku, jedeš 40 km na kole a nepotkáš ani živáčka, a ty božské výhledy do krajiny...

Kontakt

Ve městě do tebe vrazí baba kabelkou a ani se neomluví. Každý někam pospíchá, má většinou zamračený kukuč nebo čumí do mobilu. To na vesnici cestou na autobus potkáš paní a hned se dáte do řeči. Zdravení je tu automatika a mně se to líbí. A pozor - dojemná příhoda o městské krutosti. Na hlavasu v Brně stála stařičká paní o holi, pomalu jsem přicházela jejím směrem a vidím, jak se snaží kolemjdoucí oslovit. Lidé jí jen míjeli, absolutně bez zájmu, naprostá ignorace. Jdu tedy k paní, jestli něco nepotřebuje. Chudinka. Jen se bála sama přejít přes koleje. Paní jsem dovedla až do šaliny. Poděkovala a řekla, že už na světě nikoho nemá a musí se tak spoléhat dobré skutky lidí. No, brečela jsem celou cestu dom, co vám budu povídat.

Ceny 💰

Ve městském baru se za stovku prostě nesundáš. Podniky si tu hrají na nóbl záležitosti a normální ceny najdeš jen v nějaké paluše. Nehledě na to, že si kupuješ fotku jídla a ne jídlo samotné. Nadšení instagrameři pak dají klidně za vejce Benedikt (rozuměj normal vejce od Toničky, co před chvilou snesla) 155 Kč. Jó, už jsem vám řekla, že v místním lokále mají panák rumu za 25 korun? To ale není pro městské nosánky dost dobré - a už jste slyšeli o té kauze s argentinským steakem? 😀

Hodnoty

Panenko skákavá, jak někdo může trávit hodiny tím, že vysedává ve Starbucks a přemýšlí nad tím, jak je možné, že všechny podniky na světě ještě nepoužívají kovová brčka místo plastových? Spasitelů planety, veganů, ochránců zvířat a zapřísáhlých zdravožroutů najdete v městě milión. Motyku a do řepy!!!

Potraviny 🍗

Ani si nedokážete představit, jak je supr mít vlastní zahrádku se zeleninou a ovocem. Můžete si vypěstovat úplně všecko a krom lahodné chuti, která vám vrátí pojetí o tom, co vlastně znamená rajče, máte i radost, když se na zahrádce nový plod objeví. Je to jako najít na půdě poklad. Všeho dost, žádný obchod jen voňavé a dobré papání.