Rozhledna Velký Roudný – Tipy na výlet

Rozhledna Velký Roudný se nachází na vrcholku lesíka poblíž vesnice Roudno. Ač se zdá, že je to skvělý tip na nenáročný, dopolední výlet, opak je pravdou. 

Kde: Vesnice Roudno, okres Bruntál, Moravskoslezský kraj
Náročnost: nic pro bolavá kolena, endoprotézy, batolátka
Dostupnost: autem k lesní cestě, autobusem do vesnice, dále pěšky
Cena: zdarma, otevřena celoročně
Info: http://www.jeseniky.net/rozhledna-velky-roudny

Vyrážíme na rozhlednu – storytime

Jako správní turisté jsme se informovali, že máme dojet do obce Roudno, kde necháme u kostela auto a vydáme se po zdejších turistických ukazatelích. Informační panely u kostela Vás odkážou na hned několik cest k rozhledně. Můžete si vybrat, zda jít okružní lesní cestou nebo vrcholovou tratí přímo k rozhledně. My jsme zvolili cestu, ke které nás nejvíce nabádalo poměrně velké množství šipek s označením Rozhledna 1 km, po červené trase – červená trasa byla dlouhá asi tak 5 km a k rozhledně jsem se stejně nedostali.

Nuže, záhadná červená stezka Vás provede vesnicí a vyústí na pole s oborou daňků. Dále vede k silniční cestě, kde už vykukuje přehrada Slezská Harta. Chvíli jdete po silnici. Po další chvíli se červené označení ztrácí, a tápete jestli jdete správně. Bingo. Znovuobjevená červená ukazuje na odbočku do lesa, což se zdá jako správná volba. Rozhledna je přece na kopci v lese. 

Tak jsem tedy odbočili ze silnice do lesa, kde se červená stopa vytrácela čím dál víc. Kam teď? Logicky jsme zahnuli po vyjeté lesní cestě směrem nahoru. Chyba! Nejenže lesní cesta vedla kamkoli jinam než k rozhledně, ale na této malebné cestě lesem jsme jaksi nebyli sami.

Se šípkovou nebo se zelím?

V klidu jsme si vykračovali, fórek sem, fórek tam, dokud se z houští neozval šramot. Hodím čočku ke křoví a „dopr…!“ vidím divoké prase. Během následujících 5 vteřin stojím zarytá v půdě a přemýšlím, jestli mám skočit na smrček a nebo na Vlastu. Vlasta couve…objevuje se další prase. Ani nedýchám. Vlasta bere do ruky kyj – první klacík, co se válel na zemi.

„Skoč do příkopu!“ Neochotně beru zpátečku od smrčku a hodím přískok do struhy. Furt je slyšet šramot, stojíme v příkopu, ani nedutáme a moje stehna se třepou tak, že bych si s nima mohla vyrábět elektřinu.

Vlasta pořád drží kyj, ticho. Říkám si, období jara, výborný čas na rození malých prasátek, které sou obklopeny rozzuřenými bachyněmi. No nic, po 10 minutách ticha se odvážíme vylézt z úkrytu a pokračovat v cestě. Kdyby ještě pořád byly v módě kalhoty zvané harémky, bylo by do nich co dát. 

Druhý pokus

Výborně označenou cestou jsme se vrátili zpět do vesnice a zvolili variantu B. Přímý krpál k rozhledně. Jenže… přímá cesta nikde nebyla, žádná značka nic. Vzhledem k tomu, že po dalších 2 hodinách bloudění k rozhledně, bych byla už nesnesitelně otravná a otrávená, usoudili jsme, že se tam zkusíme dostat autem. Dobrá volba. Autem jsme objeli vesnici a nechali ho na kraji lesa, odkud se konečně poodhalovala slibná cesta k rozhledně. Rošťanda jedna!

Jdeme. Ten převis do asi 2 km brutálního kopce ani nekomentuju. Kdybych neměla pozici chůze á la všichnivítejaký kačer, určitě se překlopím a kutálím dolů. Jsme tam. Uprostřed lesnatého kopce se nám odkryla pláň s kapličkou, místem pro táborák a zaslouženou rozhlednou. Ještě 20 minut jsme na odpočívadle rozdýchávali ten kopec. Do zdejší knihy zážitků jsem stihla zapsat: „Málem jsme chcípli. Anetka a Vlasta 2019“ Pak už hurá na další příkré schody na rozhlednu. Výhled ale stál za to. 

Rozhledna Velký Roudný – Jít či nejít?

Celkově vzato bych si tento výlet už nezopakovala. Jedině, kdyby mě nahoře čekalo opejkání buřtů. Návštěva rozhledny zabrala téměř půlku dne, a to díky nepřehlednosti turistického značení (či naší blbosti). Za stejný čas bychom bývali stihli projít třeba stezku Bílá Opava u Karlovy Studánky, která se s rozhlednou z přírodno-empaticko-esteticko-dobrodružno-fajnového hlediska nedá vůbec srovnat.