Vesnice nebo město?

Zlom

Začala bych asi tím, že se v jedné fajnšmekrové kreatuře z Brna (mě) probudily zhruba před půl rokem sedlácké geny po dědovi. Nezbývalo tedy nic jiného, než dát průchod těmto vnitřně skrytým pohnutkám a přestěhovat se z milovaného Brna na vesnici na Vysočině. Aneb z lejdyny vidlákem. V rámci počátečního pozorování mého skvostného nového života jsem přišla na následující výhody a nevýhody žití se slepicemi.

Dostupnost

Když ti v pondělí o půl 4 odpoledne dojde mlíko, máš smůlu. Pokud nemáš ve chlívě připravenou dojnici, lahodný živočišný mok prostě neseženeš. Místní jednota zavírá v pondělí v 11:00, kdy ještě obvykle spíš, protože seš z města zvyklá vstávat tak akorát na oběd. Zbývají tedy 2 možnosti, buď nakopneš Thalinku a dojedeš do většího města, kde seš uchvácena nepřeberným množstvím nákupních možností (Penny nebo Lidl) a nebo možnost č. 2 zaboha se ti nikam nechce, a tak přežiješ kafe bez mlíka. Pro venkov ale plusový bodík najdeme. Ob dědinu vedle mají zemědělské družstvo a v zemědělském družstvu mají zemědělské echt brambory. Takže si koupíš 20 kg brambor a nemusíš se ve městě přehrabovat bramborami z dovozu, které většinou stojí za prd.

Společenský život

Když nepočítám návštěvu pošťačky s balíkem 1x týdně, na dědině si moc společenského života neužiješ. Jasně, můžeš v pátek večer zajít do hospody (podnik metr krát metr), ale po zkušenosti, kdy zde místní usedlíci probírají odér intimních partií lehké děvy z Klokočova, se ti už nějak trávit čas v této společnosti nechce.

Sportovní vyžití

Doby, kdy jsem si již po několikáté dala předsevzetí, že pro svou tělesnou schránku budu něco dělat, jsou již dávno pryč. Na vesnici se totiž nemůžeš rozhodnout, že si za hoďku půjdeš zaplavat do městských lázní a zakončíš to saunou. Saunu si zde můžeš dopřát tak akorát když v 30 stupních jezdíš po zahradě se sekačkou jak šílená a proklínáš každý cm² tvého pozemku.

Hluk a smrad

Člověk by řekl, že je na vesnici božský klid a všude zpívají ptáci. Ano, tak tomu jest ve všední dny. Úderem pátečního večera ti ovšem hned vedle baráku znějí rockové hity minulého století až do 3 do rána – vesnická zábava. Tabulkové sklo v okenicích tak sebou dokáže mrskat líp než já. Co se vůně venkova týče – na občasné vlny hnojivého proudu vzduchu z JZD destinace už sem si zvykla. Zde vidím asi největší výhodu venkova. Protože když si pak odskočím do Brna a mám jet nedejbože v šalině, začínám vnímat zdejší vzduch (dáli se tomu ještě tak říkat) úplně jinak.

Pozornost

Všem exhibicionistům odteď radím – přestěhujte se na vesnici. Co dodnes nepochopím, jak může někdo vždy, všude, pořád a tak nezlomitelně zírat??? Jedeš v autě  vesnicí – všichni musí vědět, kdo zrovna jede a ještě lépe kam jede. Vstoupíš do hospody, všichni se obrátí a čumí – na co jako? V Brně si chlap může vyjít v baletním oblečku a ve shonu lidí si ho nikdo nevšimne. Ale tady?

Pohodlí

V mém okolí četně diskutovatelná věc. Oblékání a vizáž na vesnici. Je fakt, že když si denně v městské sociální bublině a vidíš kolem sebe to nepřeberné množství žen, které chtějí dobře vypadat, musíš držet krok. Řešíš líčení, aktuální módní trendy, hodící se kabelku a nadýchanost účesu….AKTUÁLNĚ: na sobě mám legíny s růžovým flekem od sava, vojenské ponožky po tátovi, tričko s dírou, které přece nevyhodím (5 cm v průměru) a reklamní mikinu ČSSD, vzhled mého xichtíku a nadýchaného účesu ani nestojí za řeč.

Na téma vesnice nebo město mě napadá ještě spousta připomínek, ale obávám se, že bych je pak už asi psala ve vlaku do Brna. Tak zase příště. Venkovu zdar!