Oblíbený učitel?

S myšlenkou, že budu psát příběhy o Vás, koketuji už dlouho. Dokonce mám některé už i v hledáčku. Bude to o Vás, které mám zarytě v paměti. O Vás, se kterými se sem tam potkávám, ale i o Vás, které poznávám spíše na sociálních sítích. Nebojte, vše je plně anonymní a použitá jména jsou smyšlená. Kdybyste se zde přeci jen poznali, nebo někoho, koho známe společně, dejte mi vědět…můžeme o tom polemizovat.

Kategorie: učitel

Za můj život s láskou vzpomínám na 2 učitele. Oba mě doprovázeli mou gymnazijní cestou k hlavě študované. Prvním z nich je pan učitel krycí jméno Kabát. Tento hrdina 4 roky dělal třídního bandě právě vylíhlých puberťáků a snášel to s velikou noblesou. Kabát byl pro mě pozoruhodnou osobností, která má své doživotní místo v mé pamětní buňce mozkové. Jeho vytříbený suchý smysl pro humor nám vždy zpestřoval výuku. 

Když jsme například měli při hodině informatiky rýsovat obrazce za pomoci počítačového programu, koukal přes rameno mé spolužačce, která se marně pokoušela vykouzlit na monitoru pětiúhelník: ,,Agáto, ty dvě úsečky musíš dotáhnout a spojit!“ Zmatená Agáta: ,,No jo, ale čím?“ Rozčilený Kabát: ,,No prasklou gumou od gatí asi těžko!“

Nebo jsme jednou vešli do třídy, venku byl pořádný liják a Kabát se nás ptá: ,,Viděli jste cestou do školy nějakého psa?“ Puberťáci sborově: ,,Nééé.“ Kabát: ,,Hm, tak to je počasí, že by ani psa nevyhnal.“

Pan učitel Kabát nám dával na školních výletech i obrovskou dávku svobody, a to jsme byli ještě celkem caparti. Důvěřoval nám a vedl nás k odpovědnosti a samostatnosti, na což budu vzpomínat víc než na rovnici o 2 neznámých. Když se nám po 4 letech s Kabátem změnil třídní, těžce jsem to nesla. Naštěstí jsem se stěhovala a dostala se tak k další báječné, nezapomenutelné učitelce. 

Dalším pokladem byla pí učitelka krycí jméno Obdélníková. Opět pro mne osobnost s neuvěřitelným klidem v duši a situačním humorem.  Při hodinách pro spolužáky neoblíbené němčiny, dokázala s vtipem a grácií sundat i toho největšího třídního alfa samce. Její osoba mi vytvořila kladný vztah k němčině natolik, že jsem se ji pak rozhodla studovat i na vejšce. 

Všichni asi máme v paměti rasy, kteří nás sice hodně naučili, ale před jejich hodinou jsme měli stažené půlky, že jsme dalších 5 let nemuseli posilovat. Ale nevím jak vy, ale já pravidelně vzpomínám na mé milované klidné učitele. A i když o tom oni asi ani netuší, chodila jsem do školy ráda i kvůli nim. 

Na mém Facebooku najdeš to nejaktuálnější.