Děkuji pěkně!

Poslední dobou jsem si připadala tak trochu jako žížala, která neví, kterým směrem se vydat. Jak můj popis facebookové stránky udává:

Veřejný deník ze života jedné měšťačky, která v sobě objevila selské geny a bojuje s rozhodnutím, zda být fiflenou či vidlačkou.

Můj žížaloidní zmatek tedy spočíval v tom, zda dokázat světu a sobě, že každý den zvládnu hupsnout do holinek a smyslem mého života bude zahradničit, péct a potykat si s krumpáčem. Nebo zda vzdát selku a každý den hupsnout do Hilfiger blůzky a večer koštovat kulturní výdobytky města.

Já to nedala! Totálně asociální život na vesnici mi sice poskytl dostatek prostoru pro poznávání nádherné přírody nebo i přírody, a dokonce i přírody, ale mé městské já bylo čím dál frustrovanější.

A tak, vážení přátelé, jsem se zase ocitla v Brně. Za nehtama už nemám hlínu a místo s kolečkem jezdím šalinou. 

Pro ty, co my fandili, děkuji pěkně. Selkou přeci jen ještě budu, ale už jen o víkendech. A kdo ví, kam se tato zrzatá žížala bude plazit za pár let. 🙂